Nejdůležitější články roku

Vědecké literatury je dnes tolik, že nikdo nemá šanci stíhat sledovat všechno nové, co v oboru vychází, natož to číst. Naštěstí jsou k dispozici přehledové studie, které mohou mít různý cíl a formát. Nejčastější jsou tzv. systematic reviews, které se snaží skrze rešerši literatury odpovědět na danou výzkumnou otázku. V oblasti medicíny se velkému respektu (impakt faktor 6,186) těší knihovna Cochrane Collaborations, jejíž práce slouží jako jasná vodítka pro klinické rozhodování. Přehledové práce od Cochrane podléhají přísnému protokolu a jasné metodologii, což je samozřejmě důvodem jejich následné kvality.

Úplně jiný typ přehledové studie nabízí Patricia Harris v květnovém čísle Journal of General Internal Medicine. Společně s kolegy z několika prestižních amerických univerzit pročetli všechna čísla nejdůležitějších oborových časopisů za rok 2010 a dohromady vybrali 20 článků s nejvýznamnějším dopadem na klinickou praxi paliativní medicíny. Osobně mám většinou s takovým expertním přístupem trochu problém, ale v tomto případě musím uznat, že se jim povedlo publikovat užitečnou práci, která by svou hutností, významem a rozsahem mohla opravdu doputovat až ke koncové cílové skupině - zdravotníkům v praxi, nemajícím čas brouzdat po časopiseckých databázích. Pochvalu si zaslouží i strukturace textu, kdy prezentují všechny jednotlivé práce v kontextu tří otázek - 1) Co se o tomto tématu ví, 2) Co přidává tato studie a 3) Jak bych měl/a změnit svou praxi.

Samotný článek obsahuje pouze „Top 8“ a otvírákem je má oblíbená studie Jennifer Temelové a kol, o které jsem se tu již párkrát zmiňoval. Následují dva články (Unroe et al., Penrod et al.), týkající se úspornosti paliativní péče ve smyslu celkových výdajů (krom zajištění vyšší kvality života pacientů tak mohou nemocnice ještě ušetřit 464 USD na pacienta a den). Další studie (Balboni et al.) pojednává o nedostatečném zajišťování spirituálních potřeb pacientů (60% pacientů si stěžovalo na nedostatečnou péči v tomto ohledu). Wright et al. nabízí analýzu vztahu místa úmrtí pacienta a kvality života příbuzných (rizika psychologických komplikací v případě JIP nebo nemocnice obecně vůči úmrtím doma). Smith et al. se retrospektivně zabývali prevalencí bolesti u velkého souboru zesnulých seniorů a zdůrazňují nutnost její léčby i v ranějších fázích nemoci (Zajímavé jsou i jednotlivé korelace s výskytem bolesti, například signifikantní souvislost s ženským pohlavím. Zajímala by mne interpretace v souvislosti se známým tvrzením, že ženy zvládají bolest lépe než muži). Studie Dunna et al. popisuje rizika předávkování u léčby opioidy (vzhledem k výskytu této komplikace pouze u 0,005% pacientů, přičemž fatální následky to mělo jen u 0,0006% z nich, N=9940, chápu zařazení tohoto článku hlavně jako odraz riskantní povahy amerického zdravotnictví s reálnou šancí na žalobu v případě neinformování o potenciálních rizicích léčby). Abernethy et al. přinesli zajímavé zjištění, že využití umělého kyslíku oproti vzduchu v místnosti nepřináší zlepšení dušnosti ani kvality života, pokud jsou oba administrovány stejným způsobem. Studie Silveiry et al. se zabývá efektivností advance care planning, tedy přístupu, kdy jsou během procesu léčby zjišťovány pacientovy preference, týkající se využití konkrétních metod (kardiopulmonální resuscitace, ventilátor, atd.) nebo ukončení léčby. El-Jawahri et al. jdou s dobou a navrhují využití videa při informování pacientů o dalších možnostech léčby a diskutování jejich přání ohledně péče na konci života (pacienti, kteří měli možnost shlédnout video, si byli jistější svou volbou a také častěji volili kvalitu života před jeho pouhým prodlužováním). Poslední zařazenou studií je článek Boyda et al. o tom, že pro příbuzné pacientů v kritickém stavu je informace o prognóze, poskytnutá lékařem, pouze jeden z několika faktorů, který ovlivňuje jejich vnímání zdravotního stavu pacienta (jen dvě procenta se spoléhají výhradně na lékaře). Přikládám reference na všechny zmíněné studie.

Zdroje:

Harris, P., Arnold, R., et al. (2012). Update in Palliative Care - 2011. Journal of General Internal Medicine 27(5): 582-587.

Temel JS, Greer JA, Muzikansky A, et al. Early palliative care for patients with metastatic non-small-cell lung cancer. N Engl J Med. 2010; 363:733–42.

Unroe M, Kahn, JM, Carson, SS et al. One-year trajectories of care and resource utilization for recipients of prolonged mechanical ventilation: a cohort study. Ann Intern Med 2010; 153:167–75.

Penrod JD, Partha D, Dellenbaugh C et al. Hospital based palliative care consultation: effects on hospital cost. J Palliat Med. 2010;13:973–979.

Balboni T.A., Paulk M.E., Balboni M.J. et al. Provision of spiritual care to patients with advanced cancer: associations with medical care and quality of life near death. J Clin Oncol. 2010; 28:445–52.

Wright AA, Keating NL, Balboni TA, Matulonis UA, Block SD, Prigerson HG. Place of death: correlations with quality of life of patients with cancer and predictors of bereaved caregivers’ mental health. J Clin Oncol. 2010;28: 4457–64.

Smith AK, Cenzer IS, Knight SJ, et al. The Epidemiology of Pain During the Last 2 Years of Life. Ann Intern Med. 2010;153:563–569.

Dunn KM, Saunders KW, Rutter CM, et al. Opioid Prescriptions for Chronic Pain and Overdose. Ann Intern Med 2010;152:85–92.

Silveira MJ, Kim SY, Langa KM. Advance directives and outcomes of surrogate decision making before death. N Engl J Med. 2010;362:1211–8.

El-Jawahri A, Podgurski LM, Eichler AF et al. Use of video to facilitate end-of-life discussions with patients with cancer: a randomized controlled trial. J Clin Oncol, 2010. 28:305–10.

Boyd EA, Lo B, Evans LR et al. “It’s not just what the doctor tells me:” factors that influence surrogate decision makers’ perceptions of prognosis. Crit Care Med. 2010; 38:1270–5.