Vědecké literatury je
dnes tolik, že nikdo nemá šanci stíhat sledovat všechno nové, co v oboru
vychází, natož to číst. Naštěstí jsou k dispozici přehledové studie, které
mohou mít různý cíl a formát. Nejčastější jsou tzv. systematic reviews, které se snaží skrze rešerši literatury
odpovědět na danou výzkumnou otázku. V oblasti medicíny se velkému respektu (impakt
faktor 6,186) těší knihovna Cochrane Collaborations, jejíž práce slouží jako jasná
vodítka pro klinické rozhodování. Přehledové práce od Cochrane podléhají přísnému
protokolu a jasné metodologii, což je samozřejmě důvodem jejich následné kvality.
Úplně jiný typ
přehledové studie nabízí Patricia Harris v květnovém čísle Journal of
General Internal Medicine. Společně s kolegy z několika prestižních amerických
univerzit pročetli všechna čísla nejdůležitějších oborových časopisů za rok
2010 a dohromady vybrali 20 článků s nejvýznamnějším dopadem na klinickou
praxi paliativní medicíny. Osobně mám většinou s takovým expertním
přístupem trochu problém, ale v tomto případě musím uznat, že se jim
povedlo publikovat užitečnou práci, která by svou hutností, významem a rozsahem mohla opravdu
doputovat až ke koncové cílové skupině - zdravotníkům v praxi, nemajícím
čas brouzdat po časopiseckých databázích. Pochvalu si zaslouží i strukturace
textu, kdy prezentují všechny jednotlivé práce v kontextu tří otázek - 1)
Co se o tomto tématu ví, 2) Co přidává tato studie a 3) Jak bych měl/a změnit
svou praxi.
Samotný článek obsahuje
pouze „Top 8“ a otvírákem je má oblíbená studie Jennifer Temelové a kol, o
které jsem se tu již párkrát zmiňoval. Následují dva články (Unroe et al.,
Penrod et al.), týkající se úspornosti paliativní péče ve smyslu celkových
výdajů (krom zajištění vyšší kvality života pacientů tak mohou nemocnice ještě
ušetřit 464 USD na pacienta a den). Další studie (Balboni et al.) pojednává o
nedostatečném zajišťování spirituálních potřeb pacientů (60% pacientů si stěžovalo na nedostatečnou
péči v tomto ohledu). Wright et al. nabízí analýzu vztahu místa úmrtí pacienta
a kvality života příbuzných (rizika psychologických komplikací v případě JIP
nebo nemocnice obecně vůči úmrtím doma). Smith et al. se retrospektivně zabývali
prevalencí bolesti u velkého souboru zesnulých seniorů a zdůrazňují nutnost
její léčby i v ranějších fázích nemoci (Zajímavé jsou i jednotlivé
korelace s výskytem bolesti, například signifikantní souvislost s ženským
pohlavím. Zajímala by mne interpretace v souvislosti se známým tvrzením, že
ženy zvládají bolest lépe než muži). Studie Dunna et al. popisuje rizika
předávkování u léčby opioidy (vzhledem k výskytu této komplikace pouze u
0,005% pacientů, přičemž fatální následky to mělo jen u 0,0006% z nich, N=9940, chápu zařazení tohoto článku hlavně jako odraz riskantní povahy
amerického zdravotnictví s reálnou šancí na žalobu v případě neinformování
o potenciálních rizicích léčby). Abernethy et al. přinesli zajímavé zjištění,
že využití umělého kyslíku oproti vzduchu v místnosti nepřináší zlepšení
dušnosti ani kvality života, pokud jsou oba administrovány stejným způsobem.
Studie Silveiry et al. se zabývá efektivností advance care planning, tedy přístupu, kdy jsou během procesu léčby
zjišťovány pacientovy preference, týkající se využití konkrétních metod
(kardiopulmonální resuscitace, ventilátor, atd.) nebo ukončení léčby. El-Jawahri
et al. jdou s dobou a navrhují využití videa při informování pacientů o
dalších možnostech léčby a diskutování jejich přání ohledně péče na konci
života (pacienti, kteří měli možnost shlédnout video, si byli jistější svou
volbou a také častěji volili kvalitu života před jeho pouhým prodlužováním).
Poslední zařazenou studií je článek Boyda et al. o tom, že pro příbuzné
pacientů v kritickém stavu je informace o prognóze, poskytnutá lékařem,
pouze jeden z několika faktorů, který ovlivňuje jejich vnímání zdravotního
stavu pacienta (jen dvě procenta se spoléhají výhradně na lékaře). Přikládám
reference na všechny zmíněné studie.
Zdroje:
Harris, P., Arnold, R., et al. (2012). Update in Palliative Care - 2011.
Journal of General Internal Medicine 27(5): 582-587.
Temel JS, Greer JA, Muzikansky A, et al. Early palliative care for
patients with metastatic non-small-cell lung cancer. N Engl J Med. 2010; 363:733–42.
Unroe M, Kahn, JM, Carson, SS et al. One-year trajectories of care and
resource utilization for recipients of prolonged mechanical ventilation: a
cohort study. Ann Intern Med 2010;
153:167–75.
Penrod JD, Partha D, Dellenbaugh C et al. Hospital based palliative
care consultation: effects on hospital cost. J Palliat Med. 2010;13:973–979.
Balboni T.A., Paulk M.E., Balboni M.J. et al. Provision of spiritual
care to patients with advanced cancer: associations with medical care and
quality of life near death. J Clin Oncol.
2010; 28:445–52.
Wright AA, Keating NL, Balboni TA, Matulonis UA, Block SD, Prigerson
HG. Place of death: correlations with quality of life of patients with cancer
and predictors of bereaved caregivers’ mental health. J Clin Oncol. 2010;28: 4457–64.
Smith AK, Cenzer IS, Knight SJ, et al. The Epidemiology of Pain During
the Last 2 Years of Life. Ann Intern Med.
2010;153:563–569.
Dunn KM, Saunders KW, Rutter CM, et al. Opioid Prescriptions for
Chronic Pain and Overdose. Ann Intern Med
2010;152:85–92.
Silveira MJ, Kim SY, Langa KM. Advance directives and outcomes of
surrogate decision making before death. N
Engl J Med. 2010;362:1211–8.
El-Jawahri A, Podgurski LM, Eichler AF et al. Use of video to facilitate
end-of-life discussions with patients with cancer: a randomized controlled
trial. J Clin Oncol, 2010. 28:305–10.
Boyd EA, Lo B, Evans LR et al. “It’s not just what the doctor tells me:”
factors that influence surrogate decision makers’ perceptions of prognosis. Crit Care Med. 2010; 38:1270–5.
Žádné komentáře:
Okomentovat