Před časem jsem krátce psal o jedné z nejvýznamnějších
publikací s paliativní tématikou. Článek doktorky Temel a jejích kolegů,
který zdůrazňuje výhody včasné integrace paliativní medicíny do léčebného
procesu, byl za necelé dva roky od vydání citován 457x (Google Scholar) a je
používán jako ukázkový důkaz přínosnosti paliativního přístupu. Doporučení
zahajovat paliativní léčbu souběžně s kurativními postupy se od té doby stalo
součástí řady dokumentů, například oficiálního stanoviska Americké společnosti klinické onkologie. Tým německých autorů z Centra pro integrovanou onkologii (Gaertner et al., 2012) publikoval zajímavý článek o jejich
zkušenostech s uplatňováním této metodiky v praxi. Jejich lékaři a lékařky
během dvou let cíleně spolupracovali s multidisciplinárním paliativním týmem a hodnotili,
jaký vliv to mělo na zdravotní stav pacienta. Výsledky opět potvrzují správnost
takového postupu, integrovaná paliativní péče vedla k signifikantnímu
snížení symptomatologie (slabosti, únavy, ztráty chuti k jídlu, úzkosti,
deprese a zácpy), ačkoli autoři upozorňují na nutnost specifických opatření
v léčbě jednotlivých diagnóz.
Co mne ale zaujalo nejvíc, byly údaje o modifikaci
medikace, ke které docházelo po zapojení paliativního týmu. Využití opiátů se
zvýšilo o 34% v případě pohotovostní „rescue medication for pain” a o 18% vzrostla
i spotřeba silných opiátů. Autoři bohužel nenabízí údaje o míře bolesti, kterou
pacienti zažívali před první paliativní konzultací, rád bych věděl, zda tam
došlo k redukci bolesti a nebo pouze ke změně medikace. Dalším významným
momentem pro mne bylo diagnostikování dušnosti. Před intervencí paliativního týmu
nebyl tento symptom rozpoznán u 73% pacientů, což je neuvěřitelně vysoké číslo.
Poslední, tentokrát pozitivní, informace je fakt, že s postupem času se
paliativní konzultace vyžadovaly více v kontextu psychosociálních potřeb
pacientů a jejich rodin. Tuto skutečnost autoři přičítají schopnosti ostatních kliniků
naučit se zásady paliativní léčby a udržovat ji i bez nutnosti neustálého "dohledu" paliativního týmu. Ve většině případů se nemusí jednat o nějaké
absolutně revoluční změny, aspoň tedy v Německu, kde je (předpokládám) i
standardní péče na dobré úrovni. Nutnou podmínkou je však otevřenost
zdravotníků k tomuto typu léčby, odvaha připustit si reálnou situaci
pacienta a schopnost pracovat v kontextu nevyléčitelné nemoci bez ztráty
vědomí, že je zde stále co nabídnout.
Zdroje:
Gaertner, J., J. Wolf, et al.
(2012). Recommending early integration of palliative care - does it work? Supportive Care in Cancer 20(3):
507-513.
Žádné komentáře:
Okomentovat