neděle 22. dubna 2012

Sex a smrt

Po svém silně psychoanalyticky orientovaném výcviku v jinak naprosto skvělém bratislavském dětském hospici Plamienok jsem vždy trochu ostražitý, když se v rámci péče o pacienty začne mluvit o sexualitě. Minulý týden jsem byl na přednášce Dame Barbary Monroe, současné ředitelky hospice Sv. Kryštofa v Londýně (jedná se o první moderní hospic na světě, založený v roce 1967), která byla zaměřená právě na toto téma. Měl jsem možnost tuto Dámu slyšet už dvakrát a její zkušenosti, humor a odvaha pojmenovávat věci pravými jmény mne pokaždé velmi oslovily. I téma sexuality dokázala podat prakticky, citlivě a bez zbytečných exkurzů do pomatených freudiánských modelů. Prezentovala nám několik kazuistik z jejich práce u Sv. Kryštofa a také jsme probírali případ Nicka Wallise, publikovaný v Guardianu. Tento mladý muž ve 22 letech pomalu umírá na Duchenneovu muskulární dystrofii. Jeho velkým přáním bylo zažít intimní vztah, včetně sexuálního rozměru. Vzhledem k jeho nemoci se mu však nepodařilo navázat vztah s dívkou a protože mu už nezbývá mnoho času (pacienti s DMD obvykle umírají ve věku 20-30 let), rozhodl se využít služeb prostitutky. Hospic pro mladé lidi Douglas House mu pomohl celé setkání uskutečnit a i když to pro Nicka nebylo úplně ono, protože si uvědomuje, že sex za peníze nenabízí takové naplnění jako sex v rámci intimního vztahu, pomohla mu tato zkušenost cítit se trochu víc normálně.

Příběh Nicka upozorňuje na téma, které je obecně dost podceňované. Jakkoli je intimita a sexualita pro nás všechny důležitá, ve vztahu k pacientům se na ně často řada nedostane. Jak na přednášce dobře zmínila jedna kolegyně, mluvit s umírajícím pacientem o sexu je svým způsobem ještě těžší než mluvit o smrti. Přitom je zřejmé (viz Gallo-Silver, 2011, Cort et al., 2004), že je to pro pacienty velká věc, propojená s řadou dílčích změn - celkové změny tělesného fungování v souvislosti s léčbou, sebeobraz pacienta, střet rolí pečovatele a milence v partnerském vztahu, vyčerpání a touha ... Pokud chceme na “totální bolest” pacientů odpovídat “totální péčí”, měli bychom najít odvahu otevírat i tuto otázku. Tom Levett ve svém článku informuje o několika komunikačních modelech, které jsou pro lékaře a ostatní profesionály k dispozici.


Zdroje:
Gallo-Silver, L. (2011). Sexuality, Sensuality, and Intimacy in Palliative Care. In: Altilio, T., Otis-Green, S. Oxford Textbook of Palliative Social Work (s.261-270). Oxford: Oxford University Press.
Levett, T. (2011). How to tackle impaired sexuality in oncology and palliative care patients. European Journal of Palliative Care, Vol.18, No.1,s.34-38.
Cort, E., B. Monroe, et al. (2004). Couples in palliative care. Sexual and Relationship Therapy, Vol.19, No.3, s.337-354.


Žádné komentáře:

Okomentovat