Po svém silně
psychoanalyticky orientovaném výcviku v jinak naprosto skvělém bratislavském dětském
hospici Plamienok jsem vždy trochu ostražitý, když se v rámci péče o pacienty začne
mluvit o sexualitě. Minulý týden jsem byl na přednášce Dame Barbary Monroe,
současné ředitelky hospice Sv. Kryštofa v Londýně (jedná se o první moderní hospic
na světě, založený v roce 1967), která byla zaměřená právě na toto téma. Měl
jsem možnost tuto Dámu slyšet už dvakrát a její zkušenosti, humor a odvaha
pojmenovávat věci pravými jmény mne pokaždé velmi oslovily. I téma sexuality
dokázala podat prakticky, citlivě a bez zbytečných exkurzů do pomatených
freudiánských modelů. Prezentovala nám několik kazuistik z jejich práce u Sv.
Kryštofa a také jsme probírali případ Nicka Wallise, publikovaný v Guardianu.
Tento mladý muž ve 22 letech pomalu umírá na Duchenneovu muskulární dystrofii.
Jeho velkým přáním bylo zažít intimní vztah, včetně sexuálního rozměru.
Vzhledem k jeho nemoci se mu však nepodařilo navázat vztah s dívkou a protože mu
už nezbývá mnoho času (pacienti s DMD obvykle umírají ve věku 20-30 let),
rozhodl se využít služeb prostitutky. Hospic pro mladé lidi Douglas House mu
pomohl celé setkání uskutečnit a i když to pro Nicka nebylo úplně ono, protože
si uvědomuje, že sex za peníze nenabízí takové naplnění jako sex v rámci
intimního vztahu, pomohla mu tato zkušenost cítit se trochu víc normálně.
Příběh Nicka upozorňuje
na téma, které je obecně dost podceňované. Jakkoli je intimita a sexualita pro
nás všechny důležitá, ve vztahu k pacientům se na ně často řada nedostane. Jak
na přednášce dobře zmínila jedna kolegyně, mluvit s umírajícím pacientem o sexu
je svým způsobem ještě těžší než mluvit o smrti. Přitom je zřejmé (viz Gallo-Silver, 2011, Cort et al., 2004),
že je to pro pacienty velká věc, propojená s řadou dílčích změn - celkové změny
tělesného fungování v souvislosti s léčbou, sebeobraz pacienta, střet rolí
pečovatele a milence v partnerském vztahu, vyčerpání a touha ... Pokud chceme
na “totální bolest” pacientů odpovídat “totální péčí”, měli bychom najít odvahu
otevírat i tuto otázku. Tom Levett ve svém článku informuje o několika komunikačních modelech, které jsou pro lékaře a ostatní profesionály k dispozici.
Zdroje:
Gallo-Silver,
L. (2011). Sexuality, Sensuality, and Intimacy in Palliative Care. In: Altilio,
T., Otis-Green, S. Oxford Textbook of
Palliative Social Work (s.261-270). Oxford: Oxford University Press.
Levett, T. (2011). How to tackle
impaired sexuality in oncology and palliative care patients. European Journal of Palliative Care, Vol.18, No.1,s.34-38.
Cort, E., B. Monroe, et al. (2004).
Couples in palliative care. Sexual and
Relationship Therapy, Vol.19, No.3,
s.337-354.
Žádné komentáře:
Okomentovat