Eutanázie je dost komplexní téma a jsem si jist, že se zde k němu budu čas od času vracet. Dnes bych ale rád upozornil na podle mého soudu zajímavý článek Jana Bernheima a jeho kolegů z Bruselu, který nabourává jeden z obvyklých mýtů o eutanázii a paliativní péči. Naprosto s ním souhlasím v tom, že se často můžeme setkat se zjednodušeným pohledem, kdy je paliativní, resp. hospicová péče považována za jedinou přijatelnou možnost křesťanstvím více nebo méně zmasírovaných jedinců, kdežto eutanázie je oproti tomu prosazována zásadně moderními ateisty, naturalisty a jejich filozoficky spřízněnými fanoušky. Východiska jsou jasná, křišťálově čistá paradigmata nenechávají prostor pro vytáčky. Zbývá jen počkat, až uzříte bělma jejich očí. Podobnými (pseudo)problémy se tak vytváří a dichotomizuje bitva mezi „paliativci“ a „zastánci eutanázie“, často nehledě na to, jaká je reálná situace v oboru, natož potřeby umírajících pacientů.
Bernheim a kol. (2008) demonstrují na příkladu Belgie, že obě názorové skupiny spolu mohou nejen mluvit, ale kupodivu celkem v klidu spolupracovat. Belgie má jeden z nejrozvinutějších systémů paliativní péče v Evropě, v Quality of Death Index se umístila na 5. místě. V roce 2002 se stala po Holandsku druhou zemí, kde je legální aktivní eutanázie. Její zastánci zde ale vždy prosazovali rozvoj paliativní a hospicové péče a nikdy je nestavěli vedle sebe jako alternativy. Propagátoři paliativní péče zase neodmítali eutanázii a priori, v určitých případech ji vidí jako eticky přijatelnou, a to dokonce i ti katoličtí. První denní centrum paliativní péče tak bylo založeno za osobního přispění hlavních advokátů legalizace eutanázie, katedra paliativní péče Vrije University zase pomáhá poskytovat poradenství lékařům, kteří byli osloveni se žádostí o eutanázii. Smekám.
Nejlepším příkladem uvědomělosti Belgičanů je pro mne to, že současně se zákonem o eutanázii přijali zákon o právu na paliativní péči, který upravil nutnost organizované paliativní péče a zdvojnásobil její finanční podporu z veřejných zdrojů. Něco podobného by bylo nutné i u nás, do té doby bude mít pravdu Martina Špinková, která situaci s voláním po eutanázii poeticky popsala jako „Ševci šijí špatné boty, uřežme si nohy.“
Zdroje:
Bernheim, J.L. a kol. (2008). Development of palliative care and legalisation of euthanasia: antagonism or synergy? BMJ, Vol. 336, p.864-867.
Žádné komentáře:
Okomentovat